A J O V Y

Centra pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy

Smyslem existence center je poskytování specializované diagnostické a léčebné péče pacientům s bolestmi hlavy, kteří již byli vyšetřeni a léčeni a kde se na běžných pracovištích nepodařilo dosavadními postupy jejich obtíže ovlivnit.

Seznam certifikovaných center pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy je na stránkách Czech headache society: http://www.czech-hs.cz/odborna-verejnost/centra-bolesti-hlavy/

Kazuistika pacientky indikované pro léčbu v Centru pro léčbu bolestí hlavy

Žena, E. S., 53 let, první vyšetření v Centru pro léčbu bolestí hlavy v květnu 2019

1. První sporadické migrény od 15 let.

2. Charakter bolesti (podle diagnostických kritérií):

• začíná v oblasti týlu nebo krční páteře a propaguje se do poloviny hlavy, pak nastává hemikranie s narůstající intenzitou,
• pulzující charakter,
• intenzita: VAS 8–9,
• zhoršována fyzickou aktivitou, při záchvatu není schopna pohybu,
• nauzea, zvracení a průjem jsou přítomny u většiny záchvatů,
• foto‑ a fonofobie při každém záchvatu,
• střídají se záchvaty s aurou a bez ní,
• frekvence: silné ataky dvakrát do měsíce, slabší bolest hlavy asi 6–8 dnů v měsíci.

3. První sporadické migrény měla pacientka asi od 15 let.
Po 30. roce se stav postupně zhoršoval.
Od roku 2015 byly ataky častější od roku, byla nutná i hospitalizace v místě bydliště pro prolongovanou ataku. Při této příležitosti bylo provedeno CT, MRI i vyšetření likvoru s normálními nálezy.
Od té doby se stav zhoršuje jak ve frekvenci, tak i intenzitě atak.

4. Terapie akutního záchvatu:

• Sumatriptan 100 mg i dvakrát denně, při rozvinuté atace bez efektu,
• Rosemig nosní sprej při zvracení (s lepším efektem než Sumatriptan).

5. Bez závažné osobní anamnézy, sledována pro chronickou bronchitidu, bez hormonální léčby, nekuřačka, návyková onemocnění (alkohol, návykové látky) neguje. Nadužívání medikace (Sumatriptan).

6. Přehled doposud aplikované profylaktické terapie:
Cinarizin před lety (podrobnosti nejsou známy).
3. 2. 2015 Topiramat 25 mg 1–0–1, navýšen po týdnu o 25 mg na dávku 25–0–50 mg, vyšší dávku pacientka netoleruje pro zpomalení, sedaci a fatickou poruchu, terapie ukončena 20. 6. 2015 pro nedostatečný efekt – viz deník.
11. 8. 2015 Valproat v dávce 0–0–300 mg, už při této dávce výrazná sedace, vyšší dávku pacientka netolerovala; po 2 měsících (říjen 2015) terapie ukončena pro intoleranci.
19. 3. 2016 Metoprolol v dávce 50–0–0 mg, navyšován po týdnu o 50 mg na dávku 150–0–0 mg, vyšší dávku pacientka netolerovala pro hypotenzi, přechodný efekt první dva měsíce, pak návrat k původní frekvenci záchvatů, přípravek vysazen 5. 9. 2016.
5. 11. 2016 Amitriptylin v dávce 0–0–25 mg po dvou týdnech navyšován na 0–0–75 mg, působí spavost, únavnost; pro neúčinnost taktéž léčba ukončena 20. 1. 2018.
Nyní je druhý rok bez profylaxe.

7. Migrenózní deník od roku 2015 přiložen (frekvence dní s migrénou a užité akutní medikace).

Objektivně: Normální neurologický nález

Závěr: Frekventní epizodická migréna s aurou i bez aury, t. č. bez medication overuse headache (MOH).

Pacientku přebíráme do péče centra, je vydán diář k evidenci bolestí i užité medikace. Další postup bude stanoven při kontrole za tři měsíce.

Základní informace o migréně

Prevalence migrény je ve Spojených státech amerických kolem 12 % (u žen 17 %, u mužů 6 %) a předpokládá se, že v Evropě je prevalence podobná. Záchvaty migrény znemožňují běžné denní aktivity, vedou ke snížení nebo ztrátě pracovní schopnosti a negativně ovlivňují využití volného času. Silné záchvaty vyžadují klid na lůžku. Migréna představuje pro společnost významnou ekonomickou zátěž, proto potřebujeme co nejefektivnější terapii této choroby, jejíž vývoj vyžaduje co nejdokonalejší znalost patofyziologie. Naše poznání je však zatím neúplné.

Migréna představuje komplexní děj, který má svůj vegetativní doprovod a lze jej charakterizovat několika rozlišnými fázemi. Ani v současné době není poznání migrény zcela dokonalé, nicméně je jisté, že má svůj genetický podklad, ač jsou známy případy bez prokázané rodinné zátěže. 

Samotné ataky jsou charakterizovány svou komplexností spočívající v po sobě jdoucích fázích (prodromální, aura, bolest, postdromální fáze). Prodromální stadium popisuje více než polovina pacientů, tato fáze je vysoce individuální, ale projevy jsou stabilní po celý život u každéhojednotlivého migrenika. Prodromy mohou začínat 24 hodin až několik dní před vlastním záchvatem, symptomy se různí: od pocitů žízně, polyurie, spavosti až k euforii nebo depresi. Jejich původ je v hypotalamické oblasti.

Přibližně čtvrtina pacientů má před záchvatem bolesti auru. Aura se nejčastěji projevuje poruchami vizu. Centrálně rozmazané vidění a rozpad okolních struktur, někdy s jasnými stříbrnými, zlatými okraji může pacienta zprvu vyděsit. Typickými také bývají skotomy, které však nemívají charakter jako při cévní mozkové příhodě, ale stěhují se napříč zorným polem. Ostatní formy nejsou již tak časté, senzitivní aura bývá doprovázena paresteziemi, motorická může vyústit až v přechodnou hemiparézu, vyskytují se i smíšené formy a aura s poruchou řeči. Tři čtvrtiny z celkového počtu migreniků auru nezažijí, naopak jsou známy i případy aury bez následné bolesti hlavy, které připomínají tranzitorní ischemickou ataku. 

Patofyziologie migrény

„Migréna je primárně neuronální porucha, vaskulární změny jsou průvodním jevem,“ vysvětlila primářka Marková. Migréna je porucha excitability mozku a senzorické modulace, která působí bolest a doprovodné vegetativní jevy. 

Významnou roli v rozvoji migrenózního záchvatu hraje dysfunkce trigeminovaskulárního systému, která nasedá na poruchu v oblasti mozkového kmene a kortexu. Svou roli v rozvoji migrény hrají podkorová centra (nucleus raphe, locus coeruleus). 

V roce 1944 popsal Aristides Leão jev zvaný cortical spreading depression (CSD). Tento pomalu postupující (2–3 mm/min) útlum elektrické aktivity mozku je brán jako základní patofyziologický mechanismus nástupu migrenózní ataky. CSD je provázena i změnami v perfuzi mozku, což však bylo popsáno o něco později. Přesný spouštěcí mechanismus následného procesu není znám, nicméně trigeminovaskulární hypersenzitivita a mediátory jsou zcela jistě důležitým článkem. Z trigeminálních nervových zakončení v oblasti drobných meningeálních cévek jsou secernovány neuropeptidy (neurokinin A, substance P a calcitonin gene–related peptide – CGRP) způsobující vazodilataci, extravazaci tekutiny a sterilní zánět. Informace o poškození se dostává do kůry přes trigeminální jádra v prodloužené míše a v podkorových strukturách a je vnímána jako bolest. 

V patofyziologii migrény má významnou úlohu serotonin a jeho receptory, jejichž aktivací dochází u většiny pacientů k inhibici uvolnění CGRP, substance P a neurokininu A, a tím k zabránění vzniku sterilního perivaskulárního zánětu. Receptory 5-HT_IB, 5-HT_IDa5-HT_IFjsou citlivé na obsazení triptany, čehož se využívá v akutní léčbě migrenózního záchvatu.

Migrenózní ataka

Migrenózní bolest je často jednostranná, avšak ne výlučně. Začátek bolesti je mnohdy lokalizován v oblasti krční páteře, kde se nachází kaudální jádro trigeminu. V případě vedení bolesti přes toto jádro jsou zasaženy blízké struktury, jako jsou například míšní kořeny C1 a C2. Mylně je pak pacient dlouhodobě bezúspěšně léčen na rehabilitaci pro blokádu krční páteře a léčba nepoznané migrény je odsunuta i o několik let. Pulzující bolest s postupem záchvatu zesiluje, intenzita je podle citlivosti pacienta mezi VAS 6 až 8, u některých jedinců je označována za nejhorší, tedy VAS 10. Bolest je někdy provázena nauzeou až zvracením. Migrenózní bolest se typicky zhoršuje při fyzické námaze, nemocný vyhledává klid, straní se podnětů, vyhýbá se aktivitě a zaujímá polosed nebo leží.

Migrenózní záchvat může být vyvolán spouštěčem. Vyvolávající faktory jsou velmi rozmanité, a pokud si je pacient spouštěcích momentů vědom, pak úprava životního stylu či denního režimu dokáže frekvenci atak zredukovat. Zásadní vliv má stres, spouštěčem může být i hormonální situace (například menstruace), hladovění, nedostatek tekutin. Spánkový režim jedince s migrénou by měl být víceméně jednotný, především co se týče délky spánku. Přemíra, nebo naopak nedostatek spánku, například ve službě nebo o víkendu, může spustit migrenózní ataku (tzv. víkendová migréna). Dalším spouštěcím faktorem může být počasí, změna atmosférického tlaku. 

Diagnostika migrény

Diagnostická kritéria migrény jsou následující: 

Migréna je diagnostikována podle typické anamnézy, která bývá mnohdy sugestivní, podle klinického obrazu, podle negativního výsledku vyšetřovacích metod a eventuálně podle pozitivní rodinné anamnézy. Nutnost provedení vyšetření zobrazovacími metodami závisí především na anamnéze pacienta s bolestí hlavy. V případě pochybností nebo v rámci širší diagnostické rozvahy je lépe provést zobrazení CNS vždy. 

Migréna epizodická a chronická

Migréna epizodická

Záchvat trvající 4–72 hodin (neléčený nebo neúspěšně léčený) 

Bolest hlavy má nejméně dva z následujících bodů:

1. Jednostranná lokalizace

2. Pulzující charakter

3. Střední nebo silná intenzita

4. Zhoršení běžnou fyzickou aktivitou (např. chůze do schodů)

Během záchvatu se objeví jeden jev z níže uvedených:

1. Nauzea a/nebo zvracení

2. Fotofobie a fonofobie

Bolest není způsobena jinou příčinou

Classification and Diagnostic Criteria for Headache Disorders (ICHD-II 2004)

Za těžkou epizodickou migrénu považujeme:

• více než 4–5 dny s migrénou měsíčně,
• velmi silné dlouhotrvající záchvaty.

Přechod do chronické migrény

Epizodický charakter migrenózních obtíží u některých pacientů přechází do chronického charakteru. Migréna lze chápat jako chronické onemocnění s epizodickými záchvaty, které je u některých pacientů progresivní.

Chronická migréna

Nejčastěji začíná jako migréna bez aury. Proto je chronicita chápána jako komplikace epizodické migrény. S vývojem do chronicity může migrenózní bolest ztrácet svůj záchvatový charakter.

Kritéria pro chronickou migrénu 

A. Bolest hlavy je přítomna více než 15 dnů v měsíci po dobu nejméně 3 měsíců.

B. Objevuje se u pacienta, který měl nejméně 5 záchvatů migrény bez aury.

C. Ve více než 8 dnech za měsíc nejméně po dobu 3 měsíců splňuje bolest hlavy kritéria migrény bez aury.

Cephalalgia, 2006,26;

Bolesti hlavy z nadužívání medikace

Nejčastější příčinou bolestí hlavy podobných migréně nebo tenzní bolesti hlavy objevujících se častěji než 15 dnů za měsíc je nadužívání akutní symptomatické medikace pro léčbu migrény. Podle definice International headache society (IHS) jde o pravidelné užívání ergotaminu, triptanů, opiodů 10 dnů v měsíci nebo užívání jednosložkových či kombinovaných analgetik a NSA po více než 15 dnů v měsíci, a to po dobu tří měsíců a déle 

Definice bolestí hlavy z nadužívání

A. Bolest hlavy je přítomna více než 15 dnů v měsíci

B. Pravidelné nadměrné užívání jednoho či více léků pro léčbu akutní bolesti po dobu více než 3 měsíce

C. Bolest hlavy se vyvinula nebo zhoršila během nadužívání této medikace

D. Bolesti hlavy vymizí nebo se zlepší do předchozího stavu do 2 měsíců po ukončení nadužívání medikace

Cephalalgia 2005,25; 460–465

Komorbidity migrény 

Další onemocnění, kterými pacient s migrénou trpí, mohou komplikovat léčbu a průběh nemoci. Velice častou a pochopitelnou komorbiditou je epilepsie, jejíž základ také tkví v neuronální hyperexcitabilitě a CSD. Ve studiích byl nalezen pozitivní vztah mezi migrénou s aurou a epilepsií. Z nervových onemocnění se u migrén také vyskytují častěji cévní mozkové příhody a roztroušená skleróza: migréna je nejčastější příčinou bolestí hlavy u pacientů s roztroušenou sklerózou. Metaanalýza 12 studií odhalila dvakrát vyšší výskyt depresí u migreniků než u osob bez migrén. Deprese však neovlivňuje četnost atak a prognózu migrény. Mezi častěji se vyskytující psychické poruchy patří i úzkostná a bipolární porucha. Alergická onemocnění – atopický ekzém, astma, potravinové alergie a senná rýma – jeví u pacientů s migrénou také vyšší výskyt.

Základní principy terapie 

Bolesti hlavy v migrenózním záchvatu je třeba léčit. Terapie je volena podle vlivu atak na běžnou denní aktivitu. Bolest mírného charakteru lze tlumit jednosložkovými analgetiky, například paracetamolem nebo kyselinou acetylsalicylovou, kombinovanými analgetiky nebo nesteroidními analgetiky (NSA). Nejběžněji používaným NSA je ibuprofen; lze použít diklofenak, nimesulid, indometacin, naproxen nebo ketoprofen. Při podávání NSA je nutné pacienta poučit o eventuálních nežádoucích účincích na trávicí trakt v případě častějšího užití. Triptany jsou určeny pro pacienty bez dostatečného efektu běžných analgetik. První volbou jsou perorální triptany, eventuálně injekční či sprejová forma. Při nedostatečné kompenzaci nebo na přání pacienta zvážíme zahájení profylaktické léčby ke snížení počtu atak. 

Migréna – bariéry správné léčby

Migréna je stále nedostatečně komunikována ze strany lékařů a pacienti nemají důvěru, že jim léčba pomůže. Migréna je poddiagnostikovaná a podléčená. 

Profylaktická léčba migrény 

Profylaxe migrény není v praxi dostatečně často využívaná. Profylaxe se považuje za úspěšnou, pokud redukuje intenzitu migrenózních atak, jejich frekvenci o 50 %. Profylaktika s prokázanou účinností jsou v současnosti valproáty, topiramát, blokátory kalciových kanálů, tricyklická antidepresiva a betablokátory. Terapie musí trvat nejméně tři měsíce, kdy lze posoudit její účinnost. Monoterapie je preferována, ale někdy se musí užít i kombinace profylaktických léků. Po ukončení podávání profylaxe se mohou objevit relapsy. Není jasné, které faktory odpovídají za stabilizaci stavu po vysazení profylaxe nebo za relaps. 

Doporučení pro ukončení profylaktické léčby

Ukončit profylaktickou léčbu je nutné při výskytu závažných nežádoucích účinků nebo intolerance medikace. Ukončit terapii je též vhodné, pokud medikace nemá žádný pozitivní efekt ani po třech měsících dostatečné dávky v situaci, kdy se nejedná o souběžnou MOH (medication overuse headache). Profylaktickou terapii lze též ukončit po dosažení žádoucího efektu. Doba profylaxe bývá doporučována na 12 měsíců, ale záleží i na postoji pacienta, zda dá přednos pokračování nebo vysazení terapie po dosažení déletrvající remise. Po ukončení podávání profylaxe se mohou objevit relapsy, proto je třeba pečlivě sledovat pacientovy záznamy. Nejčastěji se relaps objeví po šesti měsících po ukončení profylaktické léčby.

Léčba migrenózního záchvatu

Migrénu je nutné léčit. Včasnou léčbou lze předejít rozvinutí silného dlouhotrvajícího záchvatu, který špatně reaguje na terapii. Jsou-li záchvaty četnější, je nutné zabránit nadužívání akutní analgetické medikace, které může vést k overuse headache.

Migrénu je zapotřebí léčit dostatečně účinnou medikací, aby bolest ustoupila a nedocházelo k rekurenci. Pokud k tomu dojde, je nutné, aby pacienti věděli o záchranné medikaci v případě neúčinnosti prvého léku. Jsou-li záchvaty časté, respektive pokud dostatečně neúčinkuje léčba akutní bolesti, je vhodné uvažovat o profylaktické terapii

Triptany

Akutní léčbě migrenózního záchvatu „velí“ triptany. Jak zmínila primářka Marková, triptany jsou agonisté serotoninových receptorů 5-HT_IB, 5-HT_IDa5-HT_IF. Receptory 5-HT_IBse vyskytují v oblasti velkých kraniálních cév, 5-HT_IDa5-HT_IFse nacházejí na trigeminálních zakončeních a všechny se vyskytují v oblasti kaudálního jádra trigeminu. Jednotlivé triptany se od sebe liší v selektivitě a afinitě k výše zmíněným receptorům, průnikem do CNS, výskytem nežádoucích účinků, samozřejmě cenou a farmakokinetikou. 

Sumatriptan považujeme za zlatý standard. Máme s ním více než 25 let zkušeností, ceníme jeho krátký biologický poločas a hydrofilitu. K jeho nežádoucím účinkům patří tzv. chest symptoms a malátnost. Může také mírně ovlivnit koronární řečiště, musíme mít na paměti riziko CNS toxicity u inhibitorů monoaminooxidázy (MAO) a být opatrní při současné léčbě přípravky SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Sumatriptan nelze podávat společně s ergotaminem.

Eletriptan je velmi razantní, středně rychlý triptan, má relativně častější, ale nezávažné nežádoucí účinky. Jsou pacienti, kteří si jej oblíbili, ale u některých je patrná intolerance. Při jeho užívání nedochází k vysokému počtu rekurencí. Metabolizuje se přes cytochrom P450.

Naratriptan patří k jemným triptanům. Má relativně pomalý nástup účinku s nižší razancí a minimálními nežádoucími účinky a minimální rekurencí záchvatů. Metabolizuje se přes cytochrom P450 a interferuje se systémem MAO.

Zolmitriptan je naopakrychlý triptan, který byl vyvinut se snahou získat lipofilní centrálně účinnou látku s rychlým vstřebáváním. Interferuje se systémem MAO-A a nesmí se užívat společně s ergotaminem. Nežádoucí účinky jsou podobné jako u sumatriptanu.

Frovatriptan považujeme za bezpečný triptan, jehož nežádoucí účinky jsou srovnatelné s placebem. Vykazuje velmi dlouhý biologický poločas (25 hodin) s pomalým nástupem účinku, ale dlouhotrvajícím efektem. Při jeho užívání dochází k minimálnímu počtu rekurencí. Metabolizuje se přes CYP1A2.

Rizatriptan je velmi rychlý triptan, rekurence při jeho užívání je obdobná jako u sumatriptanu. Jde o lipofilní látku, která jeví interakci se systémem MAO. V ČR není a nebyl propagován.

Almotriptan představuje novější třídu triptanů, nejrychleji se vstřebává po perorálním podání. Jeho efekt se blíží sumatriptanu 100, avšak s menším počtem rekurencí. Má minimální nežádoucí účinky, avšak není v ČR dostupný.

V ČR jsou aktuálně dostupné: sumatriptan (včetně generik), eletriptan, naratriptan a zolmitriptan.

V ČR nejsou v současnosti k dispozici: frovatriptan a almotriptan.

Při užívání triptanů pacienty obtěžují pocity malátnosti, slabosti, „chest symptoms“ – pocity tlaku či tepla na hrudi a přední straně krku, většinou stoupající do hlavy ‒, parestezie, nauzea, nevůle, únava a pocit kovové chutí na jazyku po užití nosního spreje.

Kontraindikace triptanů

Triptany – bezpečnost v graviditě

Časopis Cephalalgia uveřejnil v červnu 2017 práci (Spielmann K et al. Pregnancy outcome after anti-migraine triptan use: A prospective observational cohort study), která prokazuje relativní bezpečnost triptanů v těhotenství v kategoriích: výskyt vrozených vad, spontánní potrat, předčasný porod a preeklampsia. V žádném z kritérií nebylo zjištěno zvýšené riziko výskytu u těhotenství s expozicí triptanům v porovnání s kontrolní kohortou. Autoři shrnují, že triptany nejsou významnými teratogeny. Pokud je podání triptanů v průběhu těhotenství nevyhnutelné, pak nejvíce bezpečnostních dat vykazuje sumatriptan, který se zdá být optimální volbou pro gravidní.

Migréna – preventivní léčba

K obecným doporučením před zahájením preventivní terapie patří: verifikace diagnózy, diagnostika komorbidit, zjištění očekávání pacienta a ujištění, že léčbu ve spolupráci s lékařem zvládne. Následuje volba medikace v nejnižší dávce s pomalou eskalací. K ukončení preventivní terapie by mělo dojít jen při prokázaném neúspěchu, ne dříve než za tři měsíce, nebo při nesnášenlivosti léčby (ihned). Současně je nutné poučit pacienta, aby při profylaktické terapii neužíval přípravky pro akutní léčbu.

Indikace profylaktické léčby

Medikamentózní preventivní léčba

K preventivní terapii migrény se používají antiepileptika, betablokátory, blokátory kalciových kanálů, tricyklická antidepresiva, SSRI, SNRI (selektivníinhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu)a botulotoxin (BTX).

Preventivní léčba migrény v současnosti v ČR

Antiepileptika:

Valproáty, kyselina valproová v dávce 1× denně večer 300 mg nebo 500 mg, podle efektu a tolerance je možno zvýšit

Topiramát v dávce 1× denně večer 25 mg, podle efektu a tolerance možno zvýšit na 50 mg

Tricyklická antidepresiva (amitriptylin, nortriptylin)

SSRI, SNRI (sertralin, venlafaxin, ve studii s citalopramem nebyl prokázán konstantní efekt)

Betablokátory (propranolol, metoprolol)

Blokátory kalciových kanálů (flunarizin, cinarizin, verapamil)

Onabotulinumtoxin A (butulotoxin) jako jediný přípravek má podle Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) průkaz pro efekt v léčbě chronické migrény, což bylo doloženo ve studiích (proti placebu). Není plně objasněno, jakým mechanismem působí (pravděpodobně jde o vícero mechanismů). Užití omezuje v USA cena a úhrada pojišťoven. V ČR povoluje Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) užití botulotoxinu pro léčbu chronické migrény, avšak bez úhrady.

Protilátky proti calcitonin gene-related peptide

Calcitonin gene-related peptide (CGRP) klíčový neuropeptid v patogenesi migrény, a proto je významným terapeutickým cílem u migrény. Jde o účinný vazodilatátor a důležitý neurotransmiter v trigemino-vaskulárním systému. CGRP je uvolňován v průběhu migrenózního záchvatu a je inhibován triptany. CGRP degranuluje mastocyty, což má za následek uvolnění zánětlivých mediátorů. Je prokázáno, že v průběhu migrenózní ataky je koncentrace CGRP v séru zvýšena. Spolu s glutamátem se uplatňuje v centrální transmisi bolesti na neuronech druhého řádu v trigeminocervikálním komplexu. 

Systémové podání CGRP vyvolá u predisponovaných jedinců migrenózní záchvat. Byly uveřejněny výsledky klinických studií, které prokázaly, že lidské a humanizované monoklonální protilátky zacílené na CGRP působí v léčbě a prevenci migrény.

Calcitonin gene-related peptid je neuropeptid čítající 37 aminokyselin, který je přítomen jak v CNS, tak v periferním nervovém systému, včetně trigeminového systému. Aktivace trigeminu způsobuje uvolnění CGRP z jeho nervových zakončení. 

Na základě znalosti o významu CGRP v patogenezi migrény byly vyvinuty monoklonální protilátky proti CGRP nebo proti receptoru CGRP. Zdá se, že budou v blízké budoucnosti představovat kvalitativní skok v profylaktické léčbě migrény.

Z historie migrény

Léčba migrény má svou historii, ze starověkého Egypta se dochovaly lebky s trepanací na třech místech se známkami svědčícími o tom, že ošetřený člověk přežil. Královský otvírač lebek byl velmi vysoce postavenou osobnosti na společenském žebříčku. Další metodou léčby bylo přikládání ryb s elektrickým výbojem. Egypťané však už znali i opium, které se používalo v léčbě bolesti až do začátku dvacátého století. Kromě dalších přírodních metod (krokodýlí figurky a magické bylinky) bylo oblíbenou kúrou přikládání pijavic a pouštění krve. Kolem roku 1800 převládala režimová opatření (studený obklad, klid, spánek). V druhé polovině devatenáctého století nastoupila éra alkaloidů (z námelu), ergotamin byl však syntetizován až v roce 1925 a dihydroergotamin v roce 1945. Milníkem v léčbě bolesti je rok 1925, kdy byla syntetizována kyselina acetylsalicylová, která se stala nejprodávanějším přípravkem v mnoha indikacích. V devadesátých letech minulého století přišly na svět triptany.